Kolikrát jsem už přemýšlel, že pověsím hraní na hřebík. Nesčetněkrát. Zabírá to čas, žere to peníze a nehráči se na vás dívají skrz prsty, jako na nějakého úchyla. A co z toho? Jen pár hodin zábavy. Stojí to za to?

Někdy si tak říkám, jak dobře by mi bylo bez her. Nemusel bych je kupovat, instalovat, patchovat, řešit na internetu zákysy apod. Ušetřil bych tisíce za hry a desetitisíce za kvalitní hardware. Minulý rok jsem si koupil notebook za necelých 40 tisíc. Proč? Abych na něm mohl hrát ty dvě tři „velké“ hry do roka? Kdybych ho teď chtěl prodat, tak by to nebylo ani za polovinu. A to už nemluvím o high endových PC sestavách. Celkově šly ceny sice hodně dolů, ale echt nadupané PCčko vás pořád vyjde hodně draho. A k super exkluzivnímu PC si přece nebudete kupovat myš za dvě stovky, chce to pořádného osvětleného macka, aspoň za tři tisíce. Vyplatí se to? Pche.

Náruživý hráč nejsem, že bych si třeba koupil konzolu a nějaký Asus EEE, který by mi na internet a práci stačil. Poslední dobou (cca dva roky) hraju víc a víc casual věcí, na úkor velkých her. U těchto AAA věcí totiž trpím syndromem „to už jsem hrál“. Dtrivá většina připravovaných her mě absolutně nevzrušuje, protože v nich prostě není „nic“ nového. A když už vývojáři přidají nějakou jednu trošku zajímavou feature, hned onanují nad tím, jak bude jejich hra revoluční a jak redefinuje svůj žánr. Při takových prezentacích jen obracím oči. To se bohužel stává až nezdravě často. Přijde mi, že snad všichni vývojáři nedělají nic nového, hry (velké, komernčí AAA tituly) se zlepšují jen technicky a ti odvážnější do své hry přidají jednu příjemnou drobnost, která zavání novotou. Jedna drobnost a hned se můžou všichni víte co… Tuším že naposled jsem se hrozně nasmál u jednoho komentovaného videa z Red Alertu 3, kde vývojář vychvaloval revoluční souboje na vodě.

Přes všechno to otrávení neustálou repetivností, přes hry podobné si jako vejce vejci, přes nesmyslné řeči vývojářů a extrémní fanboy-ismus mám herní průmysl hrozně rád. Je to něco jiného, nového, dějou se v něm zajímavé věci a přece jenom, jednou dvakrát do roka vyjde nějaká zajímavá velká hra, která stojí za hřích. Jednou dvakrát do roka se taky koná nějaká zajímavá herní výstava, kde se ukazují jen ti nejlepší (no, i když…). V herním byznysu pořád někdo něco rozebírá, analyzuje, přirovnává, komentuje a neustále se děje něco zajímavého. Další věcí, kvůli které stojí za to u her zůstat jsou hráči samotní. Hry mají neuvěřitelně silné a oddané komunity, které jsou pro svou modlu ochotni zabíjet. Vznikají zajímavé herní projekty, webové projekty věnující se hrám, každý přispívá svou troškou do mlýna. Na tomhle průmyslu je úžasné především to, že je tak nový, tak svěží, a že se pořád hledá. Neustále se vyvíjí a nestojí na místě. A to mě na tom láká. Nejde jen o produkt samotný, ale i o to všechno kolem i nekolem. Jsem rád, že jsem chytl herní průmysl zrovna v téhle fázi…

A proto nebudu nic věšet na hřebík, možná jindy. A už kuju pikle na high endové PC (ale s rozumem) na příští rok. Musím se na toho StarCrafta 2, který bude úplně stejný jako jednička, přece adekvátně připravit, no ne? :)

Celý článek...