Tak sem si vám řek, že se na to závodění vykašlu. Teda jako, ne úplně. Jen mě nebaví furt poslouchat ty keci manažera, jak se mám jít támhle vyfotit s tam tím ksichtem nebo neustále slýchat, že jsem tentokrát jen týmová dvojka, protože ten mlaďoch si sehnal víc sponzorů. Kašlu na to. Kašlu na ně! Založím si vlastní tým!

Jo, jenže kde na to vzít? Z odstupnýho sem tak, tak zaplatil hypotéku… Sakra. Budu si to muset odjezdit… nic jinýho neumím.
Tak jo, odjedu jako „námezdnej“ jezdec pár závodů a nahrabu si potřebnejch několik tisíc. To nebude problém.

Uff… mám to. Sice sem se při posledním závodě v tom Poršáku docela zapotil (málem mě sejmul jeden magor, protože dostal smyk… na rovince!), ale prachy mám. Ještě sem zavolal kamarádce, aby mě dělala manažera týmu. Je totiž fakt dobrá, ví co dělá a dovede povzbudit. Taky sem zaangažoval svýho bývalýho parťáka, kterej se teď bude starat o auta a bude mě informovat při závodech. Dobrej chlap. Má jen docela malou slovní zásobu. Ale co by ste chtěli od mechanika, že.
No, takže lidi mám. Jde se na to.

Základ je jménu týmu. Pojmenoval jsem ho Kripl Racing. Ani nevím proč, ale přišlo mě to správný. Teď zvolit taky správný týmový barvy a vzhled. V garáži mám svýho vlastního Mustanga ze sedmdesátek, tak ho aspoň ze začátku obětuju pro první závody. Snad vydrží…
Tmavě zelená vypadá dobře, tu nechám. K tomu ještě nějaký stylový pruhy. Asi zůstanu u klasiky a hodím na to jen obyčejnou dvojici bílých pruhů uprostřed přes celý auto. A aby to mělo šmrnc, tak se zlatým lemováním.
To by bylo. Vypadá to dobře. Škoda, že zachvíly to bude polepený hnusnýma nálepkama od sponzorů. Co se dá dělat. Prachy sou zapotřebí.

už polepený…

Každopádně týmový zázemí by bylo. Mrknem se teda, co tu máme. Amerika, Evropa, Japonsko… hmm, to zas budou účty za dopravu…

Cože? Že prý můžu jezdít jen s Rookies? Já? To si snad dělaj srandu! To mám jezdit s těma blbama co si furt pletou spojku s brzdou? Pche…

No jo, no jo. Manažerka mě přesvědčila. Pár sezón to tam snad vydržím.

… o 5 sezón později…

Nakonec to nebylo až tak špatný. Dokonce bych řek, že to byla vážně sranda.
Teda až na to zpropadený Japonsko. Nestačí, že se tam člověk musí táhnout takovou dálku… oni tam ani nemají pořádný okruhy! Kdo má sakra jezdit po nějakých pitomých zapadlých docích! Navíc, co pořád viděj na tom driftu. To mají bejt nějaký závody, motat se po vylidněným doku jako nějaká čamrda? Hrůza. Nakonec jediný proč sem tam jezdil, byly fakt pěkný závody po takovejch úzkejch okreskách. Tam sme si to rozdávali pěkně jeden na jednoho a na víc sme do sebe nemohli ani ťuknout. To vám byla sranda, sledovat toho japončíka za mnou, jak se mě furt snaží předjet. Pokaždý když se ke mně přiblížil, sem lehce přibrzdil a on hned prááásk do mě! A měl to! He, he, blbeček.

No ale zpátky k týmu. Někdy v druhé sezóně myslím, mě manažerka řekla, že si můžem dovolit druhýho řidiče. Paráda. Konečně se můj tým začínal rýsovat.
Přišly k nám asi tři nabídky. Jednu sem hned vyhodil, protože ten chlap byl blb už podle ksichtu. Zbyl tam nějakej Adrian Waters a jakejsi japončík. Neváhal sem a vzal toho Adriana. Údajně je totiž dobrej v cesťácích. Navíc nemá ani tak velký nároky. Teda až na to, že chce 20% z každýho vítězství…
Ukázalo se, že je to fakt fajn chlap. Ze začátku se mu moc nedařilo. Většinou při závodech končil daleko za mnou a já v rádiu jen slýchal jeho omluvy. Pak se ale konečně dostalo na klasický evropský cesťáky a Adrian ukázal, že fakt umí. I když startoval z jedenáctýho místa, tak se spolu se mnou vydrápal až nahoru a poslední kolo jsme jeli pěkně vedle sebe s obrovským náskokem před ostatníma. Byl to tak náš první double. A taky poslední…
Teď se mu zas moc nedaří… fakt nevím, jestli s ním v další sezóně můžu počítat…

Jo a zapomněl sem se pochlubit, že už 4x sem si zajel 24hodinovku v Le Mans. Jenže pokaždý jen v cizích autech. Náš tým na to ještě nemá. Ale každým rokem se nám zvyšuje obrat, takže počítám, že na konci šesté sezóny už se zúčastníme i my.
Pomáhaj tomu taky naši sponzoři. To byste nevěřily, kolik blbů se vám ozve, když vyhrajete pár závodů. Všichni by chtěli mít na našich autech svoje hnusný nálepky. Beru ale jen ty co si nediktují debilní podmínky typu „dojeť závod bez jakýhokoliv poškození nebo prachy neuvidíš“. To pak není žádná sranda ty závody, víte. Mám nejradši když se můžu v San Fraciscu přetlačovat s těma nafoukancema z Ravenwestu. Stačí pár šťouchů a sou hned v bariéře, amatéři. Však v tabulce týmů už nebudou první dlouho.

No a co bych vám tak ještě pověděl. Ani mě nic nenapadá… ani nevím proč sem tohle vlastně psal, když to nedává žádnej smysl. Radši teda už nic. Tak já zas jdu. Tak zatím.

Celý článek...