Nikdy jsem nepoužíval klasickou RSS čtečku. Když jsem někdy zhruba kolem roku 2000 objevil prohlížeč Opera, byl jsem omámen. Mimo jiné i vestavěnou RSS čtečkou, kterou jsem hned začal používat. Do Opery jsem přidával jeden zdroj za druhým a pak jsem jen spokojeně pročítal novinky, přímo v prohlížeči. Jenže Operu jsem často přeinstalovával (nové verze), nebo se často stala nějaká nehoda a já musel formátovat. A nechtělo se mi pořád RSS feedy někam exportovat, importovat a pak řešit které byly přečtené a které ne. Opustil jsem tedy RSS čtečku v Opeře a nadále jsem nepoužíval žádnou. Pro novinky jsem si chodil na jednotlivé weby „ručně“. Pak Google představil svoji novou službu, Google Reader. Na základě prvního představovacího videa jsem to moc nepochytil. Respektive pochytil, ale prišlo mě to tak nějak zbytečné. Divné. Jiné. Proč teď používám x krát denně něco, co je divné?

Google Reader je internetová aplikace, která by na sobě mohla mít nálepku „web 2.0“. Je to totiž webová RSS čtečka. Ptáte se proč bych měl cpát svoje RSS kanály na internet? Co je na ní tak dobré, proč ji vlastně používám víc než cokoliv jiného? Protože je to tak jednodušší. A dovoluji si tvrdit, že klasickým, desktopovým čtečkám odzvonilo. Proč?

Je to jednoduché – surfujete internetem, narazíte na zajímavou stránku kterou chcete sledovat, otevřete si Google Reader a šup tam s ní. Přidaná stránka se vám tam začne ukazovat jako nová položka a přístupné budou nejen aktuální zprávy, ale prakticky všechny zprávy. Pořád jsem ještě neodpověděl na zásadní otázku: proč cpát svoje RSS na web? Inu, protože je budete mít k dispozici kdykoliv a kdekoliv. Budete u někoho na návštěvě a za boha si nemůžete vzpomenout na tu dobrou stránku, ale víte, že ji máte v Readerovi? Stačí se nalogovat a všechny vaše RSS máte okamžitě přístupné.

Google Reader nemá jen onu funkčnost a „mobilitu“, ale disponuje i zajímavými funkcemi – různými stupněmi sdílení, poznámkami, statistikami apod.

Sdílení – sdílet můžete každou položku, jednotlivé zdroje, tématické složky, nebo rovnou všechno. Jednotlivé zprávy můžete sdílet jednoduše emailem, přidat k vašim Sdíleným položkám, nebo je sdílet s poznámkou.

Poznámky – čerstvě přidaná funkce. Ke každé položce můžete přidávat vlastní poznámky, nebo můžete psát vaše poznámky jen tak, když vás něco napadne. Sdílet můžete i jednotlivé poznámky, které se týkají buď ostatních feedů, nebo josu to jen vaše soukromé myšlenky.

Statistiky – můžete se podívat které zdroje nejvíce čtete, které nejvíce sdílíte, kdy nejčastěji čtete, které dny v týdnu apod. Zajímavá blbůstka.

No jo, to je všechno pěkné, ale co se stránkou, která nemá k dispozici RSS? Nebo se vám zrovna nechce otevírat Google Reader a přidávat si tam celou stránku kvůli jedné zajímavé zprávě? Není nic jednoduššího než si na lištu do prohlížeče dát ikonku „Note in Reader“ a ihned můžete sdílet právě otevřenou stránku (i s vlastní poznámkou), ať už RSS má, nebo nemá k dispozici.

Výborná věc je také přidávání sdílených věcí ve formě malých widgetů přímo do webových stránek. Můžete tak snadno objevit něčí sdílené položky, k jejichž odebírání se můžete přihlásit jako k jakékoliv jiné stránce s RSS zdrojem a sdílet (klidně s vlastními poznámkami) něčí sdílené položky. Každý uživatel, který sdílí své sdílené položky automaticky vyfasuje primitivní stránku, kde má všechny své sdílené věci přehledně na jednom místě. Pro ilustraci – moje stránka.

Google Reader je dostupný samozřejmě v češtině (pěkná prezentace) a má i svůj oficiální blog (v angličtině). Zkuste jej a pokud vám sedne, nebudete litovat. Vzájemné linkování, sdílení a propojování webu nebylo nikdy jednodušší.

Celý článek...