Smrt je holt zcela přirozenou součástí života, jakkoliv se jí lidi bojej či štítěj. Zavírat před ní voči však nemá smysl, naopak. Bohužel, jakžtakž důstojný umírání je v současnosti povolenou pouze domácím mazlíčkům. Lidi maj smůlu.

Když jsme ve středu šli nechat spáchat eutanasii na našem psíkovi, byl to pocit jakej bych nikomu nepřál (kor když poslední tejden se kolem mě takovejch pocitů množí nějak podezřele moc, holt vobčas se nezadaří).

Zas na druhou stranu, nemá cenu se nad tim nějak výrazně dojímat. Psisko mohlo dožívat hůř, než jenom jako po celej den ležící a spící hromada chlupů jednou denně zasažená hnusnym dusivym záchvatem.

Jsem potom rád (oj, jak šíleně tohle slovo v danym kontextu zní), že bylo psíku umožněno zemřít relativně pohodlně. Injekce, „usnutí“, konec. Víte, přesně taková smrt by nevadila ani mně. Už nikdy nechci zažít momenty, kdy celej den člověk leží připoutanej k lůžku, narvanej různejma sračkama proti bolesti, neschopen normálně přijímat potravu a prošpikovanej různejma hadicema. Ačkoliv i v tomto stavu se dá poměrně expresivně nadávat zdravotnímu personálu, ehm. Ale popojedem.

Nevidim jedinej důvod, proč by si lidi nemohli sami zvolit relativně příjemnej vodchod ze života pod dohledem lékařů. Čeho se vlastně lidi můžou nejvíc bát? Já osobně snad jen naprostý nemohoucnosti, kdy se z člověka stává pouhá hromada špatně fungující organický tkáně.

Podle bandy politiků je (zatim) eutanasie nelegální. Vlastně se ani nedivim. Pro vládce je totiž největším nepřítelem samostatně myslící a rozhodující bytost. Schopný lidi totiž nepotřebujou mít za zadkem někoho, kdo by jim řikal co je správný, co maj dělat a co ne. Čimž vedoucí představitelé státu ztrácej vliv. Co je na světě přitažlivějšího než vliv na lidi? Holt dělat liberální politiku je setsakramentsky obtížný.

Celý článek...