S filmem/knihou Rekviem za sen se, předpokládám, většina čtenářů KK setkala a nepochybuji, že se diváctvo při jeho sledování náležitě dojalo, protože to dílo prostě je.. působivý.

Člověka přirozeně vždycky dojme, vidí-li lidskou tragédii. Absolutní ztráta svých snů a nadějí patří mezi tragédie největší. Život se potom stává nesnesitelným, jak vidno ve filmu.

Starší paní, drcena osamělostí, sní o pestřejším životě a přízni lidí. Účinkování v oblíbeném televizním pořadu by jistě její život tolik obohatilo!
Díky lékům na hubnutí jistě před objektivy kamer zazáří o to více.

Její čerstvě dospělý syn s přítelkyní, užívající si mimo jiné drogové opojení, pro změnu touží oprostit se od tíživé životní situace poeticky charakterizované jako „míti holou prdel“.

// Což je vše smutné. Bez ironie, prosím.

Změna tohoto stavu a rozjetí vlastní firmy však vyžaduje úvěr od banky doprovázený rizikem a každodenní tvrdou práci. Jak děsivé! I když.. kapitál by šel získat i šikovným rozprodejem drog za pomoci dlouholetého kamaráda. Představa bohatého života získává najednou krásně reálné obrysy.

// Lehká ironie.

Střih, film končí.
Starší paní musela být hospitalizována v léčebně pro mentálně choré.
Syn leží v nemocnici po amputaci nitrožilní konzumací drog zdevastované ruky.
Z jeho přítelkyně se stala regulérní kurva.
Dlouholetý kamarád skončil ve vězení.

// Lidské tragédie. Bez ironie.

Posloucháme rekviem za jejich sny, za jejich životy, jsme v depresi, protože něco tak smutně působivého se jen tak nevidí. Nabízí se slzy, přirozeně.

// Ano, i u mně. Bez ironie.

STOP!
Něco je špatně na předcházejících větách. Ejhle, nonsens! Slzíme, jsme v depresi.. protože banda lidskejch trosek, slabochů a feťáků došla ke svýmu nevyhnutelnýmu konci?

// Bráno racionálním pohledem. Sarkasmus nešlo nepoužít. Sládkův projev graduje sarkasmus do absurdna, což obzvlášť vynikne v kontrastu s předcházejícím odstavcem (obsahující odkaz na hlavní hudební motiv). Člověk neví co si má myslet. O filmu, o jeho hrdinech, o tomto psaní. V pořádku.//

Lidi maj tendence plejtvat energií. Dojímat se tam kde netřeba, soucítit, kde je to zbytečný.. a přes samý ukazování „lidskosti“ zapomínaj řešit skutečně důležitý věci.

// Soucit, věci na kterých záleží.. jak relativní. Extrémně vtipné video jako bonus dokreslující předchozí tvrzení.

Life ain’t easy, bro‘, for real!
Samozřejmě. Známe.

// Pravda. Bez ironie. Podána ironickým stylem, tudíž čtenář nebere ta slova vážně.

Ve skutečnosti má Rekviem za sen, racionálně vzato, zakončení vpravdě adekvátní a výchovně přínosný, správňácký, navíc s ponaučením – bububu, když budeš blbej a začneš fetovat, uříznou ti ruku! Vysílat povinně pro adolescenty.

// To samé. Poměrně zajímavé ideje (odlidšťuje racionalita? vadí to? umíte si u filmu/knihy představit jiný konec?) servírovány až příliš peprným způsobem, s humorem opečeným do černoty. Každému co jeho jest. Videa dokonalá.//

To ta až strašidelná hudba (nicméně při procházce večerní Prahou se jedná o lahůdkovej hudební doprovod, doporučuji) v kombinaci s děsivejma obrazama je tolik působivá. Holt dobře odvedenej kumšt chytne člověka za koule, ať se brání jak se brání, ať jsou hrdinové díla sebevětší idioti.

Nebo možná je skutečně tak důležitý bejt v televizi, mít dost peněz na fajn bejvák, možná to jsou skutečně sny, kvůli nimž se dá ospravedlnit fatální nabití si úst. A nebo spíš taky ne. Vesele si tu blábolim a mezitim mi již došel čaj. Jsem unaven a nechce se mi zvednout. Hrejte mi rekviem za čajový sen. Třeba tim někoho dojmu (jestli ne, dyžtak si nechám uříznout ruku). Nedivil bych se.

// Nic ke komentování. Chce se mi spát, mám žízeň a dal bych tavený sýr.

Však žijeme v době, kdy mládežníci nějak podivně často propadaj depresi z toho, že nemaj ve dvaceti letech Mercedes a vířivku plnejch silikonovejch krásek (dvojsmysl?), a proto jim připadá tak nějak v pořádku zasebevraždit kromě sebe rovnou i pár spolužáků.

// Jako by někde promlouval lehce rozverný dědek. A na první pohled promlouval značně povrchně, oblíbená to nadávka intelektuálů. Hm. Zkuste popřít, že střílení po školách není nic jiného, než zábava poserů („loserů“, ať jsme in).//

Zajímavý rovněž je, co je v dnešní době považováno za tzv. „zkoušku dospělosti“. Ha. Nadrcení se circa 120 (v mym případě 140) otázek a pak jejich přeříkání několika málo cizím lidem. Hm. Radši bych se měl jít učit. Inu, všichni máme starosti.

// Konec? Jaká je pointa článku? Co to má bejt? Úvaha? Samoúčelná přehlídka drsného humoru? Snaha o tak trochu jiný, skoro až brutálně nadsazený pohled na dosti smutné příběhové události? Pohled na vícero dosti závažných tématik? Opravdu je možné vstávat ráno z postele bez malé dávky cynismu? Není to jedno? Má cenu se o svaťáku nějak významně učit? K čemu? K čemu maturitu?
//
// Sere pes.
//Prostě experiment. Jen tak. Samoúčelná úchylárna (=moderní umění? .).Roztříštěnost, hnaní do absurdna. Jak vůbec zajímavě psát o dokonalých dílech? Suchý popis s hodnocením by byl //výsměch.
//Bavilo-li vás čtení, výborně. Pryč z toho.

Celý článek...