Hry s dospělym námětem a pointou, ó, jak líbezně to zní, to je to, po čem Kripli touží. Ale proč by vlastně měl někdo něco takovýho dělat? Aby se intelektuálové tetelili blahem? Kvůli připlácnutí neodloupnutelný nálepky „Umění“ na ten náš videoherní byznys? Checht. Vznosný ideje.. Vznosný ideje a ideologie chcíply ve 20. století.

Zdá se, že dnešnim trendem je zkoumat svět skrz peníze. Chladně racionálně, přísně pragmaticky. S penězma (resp. číslama) se dá totiž kalkulovat. Což se může hodit. Je to dobře, neni to dobře? Hluboká to filozofická otázka. Odpovídejte sami. A kterak to souvisí s hrama, s dospělejma hrama?

Most publishers are still busy making games for 12-year olds – David Cage, Quantic Dream

Hry zabalený do vážnýho a dobrýho námětu totiž můžou přilákat k hraní další publikum, který je doposud odrazováno převažující sračkovitostí herních příběhů (tuhle domněnku mám potvrzenu, ha! (sem patří nevýznamnej dík Lukrecii)). Více publika. Větší cílová skupina. Více prodanejch her. Více peněz. Více ziskovejch her. Více než 20% ziskovejch her. A hele to Nintendo jedno, jak se kvůli zacílení na širší publikum vesele rochní v miliardách dolarů zisku, i v době ekonomický recese! Netřeba potom vymejšlet bejkárny jako jsou všechny ty digitální distribuce, mikrotransakce a já nevim jaký blbosti ještě. Nejjednodušší řešení někdy bejvá nejlepší. Tak.

V ideálnim světě by tak lid hrál třeba další díl Falloutu nejenom kvůli zdá se parádnim soubojům a mechanický pěsti rozkošně oddělující hlavu od těla nepřátel, ale třeba i kvůli perfektně vypointovanýmu příběhu o novym budování lidský společnosti. Třeba. Četli jste Malevil (autor Robert Merle)? Tak přesně víte o čem je řeč. Nečetli? Nejvyšší čas tuhle jednu z mnoha životních chyb (kromě narození se) napravit.

A vůbec, proč nechat chudáky vývojáře vymejšlet zbrusu nový příběhy.. stačí je nechat číst knihy. Spoustu knih. Z nich se dá vyzobat tolik úchvatnejch námětů a idejí, to by se člověk zaradoval. Přece jenom, ten knižní byznys už tu funguje po staletí, že jo. Stačí vyzobat to dobrý. Kubrick s Clarkem kupříkladu dokázali ve svý Vesmírný odysei sakra zajímavě ztvárnit Nietzscheho myšlenky o vývoji člověka k nadčlověku. Tak. To jsem zas na něco přišel. Myšlenka, kterou lze vyslovit, lze taky zfilmovat. Prej. Na to zas přišel Mr. Kubrick. Proč by to neplatilo u her?

Zábavnost (resp. hratelnost) dnešních titulů je rozhodně už léty vybalancovaná a prověřená. Například takovej herní koncept GTAčka panečku, to je ta největší lahůdka od vymyšlení vanilkový zmrzliny. Teď už jenom na ty povedený mechanismy chrstnout labužnickou polevu v podobě kvalitních námětů. Tvůrcům přitom stačí jenom natáhnout pazouru po dobrý knížce. Potom budou spokojený všichni – hráči dostanou ve všech směrech parádní dílo, vydavatelé díky tomu zbohatnou a na světě zavládně klid a mír. Nepřetejká tu někde optimismus?