Sakra, proč museli zrušit uzavřenou betu den a půl před začátkem otevřené bety? Co teď budu hrát? Proč mi to vůbec dělají? Asi přišel čas spáchat sebevraždu. Nebo že bych to ten celý dlouhý den vydržel??


Možná se vám může zdát, že téměř deset let staré technologické demo nemůže překvapit, ale opak je pravdou. Moc informací jsme se zatím nedozvěděli, snad jen, že poběží v prohlížeči, což se do této doby nikomu nějak slušně nepodařilo zprovoznit. Hlavní brzdou byl vždy právě prohlížeč, vždyť ho i několik pitomých flashových reklam dokáže zablokovat nebo shodit. Nový Quake na to jde ovšem od lesa. Stáhnete si do Internet Exploreru nebo Firefoxu malý plugin, který prachsprostě vloží spuštěnou hru do okna prohlížeče, podobně jako máte v TV funkci Picture in Picture. Ovšem uniká mi, proč Quaka tvůrci cpou do prohlížeče, když tato varianta nepřináší žádnou znatelnou výhodu. Zítra si ho konec konců můžete vyzkoušet na vlastní kůži.

K samotné organizaci. Po prvním přihlášení se automaticky stáhne troška dat. Obsahuje perfektně udělaný, velmi komplexní tutoriál, který u takto primitivní hry nemá obdoby. Následuje krátký zápas proti botovi, jenž určí váš základní skill pro vyhledávání stejně zkušených protivníků. Mezitím se dososává zhruba 250MB dat, která se ukládají na disk počítače a později tedy není nutné tento velmi zdlouhavý proces (na poměry vesnického internetu) opakovat.

Třičtvrtěhodinové čekání jsem trávil prohledáváním všech zákoutí webu. Na domovské stránce dominuje celkem dost velká ohrada, ve které se nalézají menší chlívky s jednotlivými servery. První tři tvoří většinou doporučené hry, kde si opravdu zahrajete se sobě rovnými lamiczkami. Ostatní jsou tak trochu kroky do neznáma, kde po většinu času budete vymetat spodní část výsledkové listiny. Na další kartě najdeme spoustu statistik popisujících do detailů vše možné i nemožné, žebříčky, kalendář všech odehraných zápasů v minulosti (cool feature), možnost přidávat si přátelé, poté je hledat v online zápasech pomocí všemožných filtrů a hlavně celkem solidní možnost nastavení celé hry. Od rozlišení herního okna, zapnutí fullscreenu, přes nastavení detailů, modelů, zaměřovačů, barvy hudu, až po překopání veškerého ovládání… Zkrátka vydojili starýho kozla dosucha.

Ale proč to všechno píšu? Nevěřil jsem, že ta nejzákladnější a nejprimitivnější verze bezduchého střílení dokáže, i přes extrémní grafickou zaostalost, býti tak skvělou hrou. Přece jen deset let je opravdu veliký rozdíl, jak v technickém zpracování, tak hratelností. Vždyť FPSka se museli za tu dlouhou dobu vyvinout směrem k lepšímu… Opak je pravdou. Tak intenzivní gamesu jsem hodně dlouho nehrál. Dnešní multiplayerová FPSka jsou pomalá, bez jakékoli opravdu rychlé a hektické akce, která vám pokaždé rozbuší srdce, že vám jen taktak nevyskočí z hrudníku, trhavými pohyby myší honíte nepřátele, hopsající jak gumídci, solící rakety s přesností aimbota. Dokonce i radost z každého fragu je diametrálně odlišná od současných her.

Ze začátku jsem měl problém tak hektickou akci vydržet déle než dvě kola, což je zhruba deset minut, ale postupem času se tento šok z prachem zašlé, dokonalé, FPSky vytratil. Dýl jak hodinu hrát v kuse nedokáže ani bůh. Né proto, že by to bylo tak těžké, nebo něco podobného, ale pak člověk prostě začíná cítit tak obrovský vnitřní tlak, že ji prostě musí na pět minut vypnout. Ovšem hned poté se mu začne strašně stýskat po tom raketometu, lightingu, BFG a dalších, že ji spustí znovu, znovu a znovu, dokud se mu nebude zdát pouze o hláškách Excellent, Impressive, bude vymýšlet jak se dostat domů oknem pomocí rocket-jumpu, a hledat Quad Damage. K čertu se se suprovou grafikou. Tenhle král obstojí proti komukoli tento rok.