Tý jo. Další hakn slaš. Hmm, ale docela vtipná a roztomilá. A stojí za ní někdo slavný.


Přesně tak. DeathSpank je hrou od Rona Gilberta, který na zdejší (ale i tamní) pirátský trh uvedl pirátskou adventurní  klasiku Monkey Island. To bylo kdysi. Dnes je samozřejmě dnes. Hothead Games vystřídalo LucasArts, konzole vystřídala PCčko a Ronův smysl pro humor… naštěstí zůstal takový, jaký ho známe z Monkey Islandů.

Ha, ha.

Je dost přesné, co o DeathSpanku, nebo taky o Smrtelném výprasku, říká jeho tvůrce. Že je to v podstatě mix Diabla a Monkey Islandu. Nemůžu nesouhlasit a proto souhlasím, i když velice nerad. Z Diabla si to odnáší jen pouhou slupku (bez oné šťavnaté brambory uvnitř), a co teprve z Monkey Islandu? To nechtějte vědět! Můžu ale napsat, že jde o víc, než jen o Guybrushovy pantofle.

DeathSpank není po stránce hratelnosti zase tak vzdálen Brutal Legendě Tima Schafera (mimochodem, to je shodou náhod další tvůrce Monkey Islandu). Oproti němu je ale takový hravější, přeplácanější a vůbec veselejší. Není tak lineární a spíše jde o klasický Diablo klon se vším všudy, kde mlátíte tvory hlava, lebka, popel, berete na svá bedra různé questy, jako přines, zabij a posbírej. Zároveň však mluvíte více s postavami a snad i adventuříte – na což v demu, časově to omezeném, moc časových jednotek nevyzbylo -, na pár místech je tu a tam nějaký plácek, kde se dají kombinovat a používat předměty. Takže adventura? Akční adventura!! Chcete-li.

Jak se to hraje? S postavou chodíte po fantasy kouzelném prostředí, které se otáčí a dělá i jiné věci, aby ukázalo, jak je pěkně plastické. Sekáte, šermujete, mydlíte, drtíte, střílíte a jinak hýbete ručičkama svého DeathSpanka pomocí asi dvanácti tlačítek. Všemi dvanácti, nebo kolika vlastně, můžete v boji, ale vlastně kdykoliv, mačkat a zbraň, na kteréžto tlačidlo je nastavené makro, je okamžitě k dispozici. V boji to pak vypadá, že neovládáte DeathSpanka, ale chobotnici. No vážně.

K dispozici jsou i kouzla. Například přivoláte ohnivý déšť a ten dílo zkázy vykoná za vás. Můžete to udělat i podruhé, potřetí… pokud máte dostatek many. Klasika. Nepřátelé jsou ze začátku slabí jako papír, čím víc se ale vzdalujete od startu, jejich energie klesá čím dál tím pomaleji, zato ta vaše má tendence klusat pěkně rychle doleva – až z vás udělá mrtvoláka. To naštěstí neznamená, že je konec, nebo že až do konce hry hrajete za mrtvoláka. Znamená to, že se spawnujete v kadibudce.

Jak jsem zmínil, humor je přítomen. Ron Gilbert umí, a umí i parodovat herní žánry, možná jako nikdo jiný. A tak tu Town portály (které tady z důvodu cestování na dálku JSOU potřeba) vypadají jako záchod. Můžete se „spouštět“ z jednoho WC do druhého, samozřejmě za účelem plnění questů, které občas vyžadují dlouhé pochody po okolí. Nechutné, odporné? Ale vtipné. A co teprve rozhovory s NPC postavami! To je teprve pecka. Chytře napsané a vůbec se u nich zasmějete.

Je velice fajn, že hra reflektuje svým humorem klišé a nesmysly dvou již zmíněných žánrů. Nemění to ale nic na tom, že jde stále o klasickou řež cizích nepozemských zvířátek, a že to může časem přejít v monotónní mačkání bez většího soustředění na obrazovku. Alespoň co se bojů a plnění questů týče. Z dema těžko říct, jak se bude hra vyvíjet dál. Osobně jsem spíše optimistou, neboť u konce i boj měl docela grády, kdy můj DeathSpank občas mlátil, a docela často utíkal z boje s cílem navýšení energie, která se po snězení dobře ugrilovaného fláku masa dá do pohybu směrem doprava. Ne však tak rychle, jak bych si přál.

Takže dobré to je, ten DeathSpank. Jen možná na něj musíte mít náladu, abyste si ho užili. Za patnáct dolarů přes PSN ale tak nebo tak slušná koupě.

Celý článek...