Cocorosie přemýšlí o elementárních bytostech, které tu byly před námi a budou i po nás. Nevím, jestli to má co do činění s blížícím se koncem mayského kalendáře, každopádně otázka, čím jsme, co jsme dokázali a k čemu naše existence prospěla, bude ke 24.12.2012 stále aktuálnější.

Cocorosie se neinspirují v současném dění, současné hudbě, módě, to vše do sebe jen jako houby nasávají a ze sebe nechávají promlouvat svůj niterní spirituální svět, který je mystický, emotivní, v dobrém smyslu naivní a pohltí vás svou obrazotvorností. Všechny jejich skladby tak mohou fungovat a být produkovány jakkoli, na digitálně upraveném CD, s nástroji, samplery, ale i jen s harfou a pár hračkami, které sestry zrovna najdou ve svém pokoji. Proto je také každý koncert jiný, unikátní a pásmo Grey Oceans nebude výjimkou.

Grey Oceans mi připadá oproti předchozím albům vyzrálejší ve smyslu, že je čitelnější, ale zároveň nepostrádá nic ze své hloubky, kterou objevujete s každým dalším poslechem. A ty hlubiny se neomezují na pouhé, co to právě hraje za divné nástroje a ozývá se za zvuky. Hudba společně s poetickým textem, vás přenese do snu, kde vám Sierra a Bianka ukazují tu ze své fantazie, zkušeností, ale i osobních nevyřešených vztahů s rodiči a hlavně spousty magie, šamanství a slz, kterými svět trpí od počátku.

Nedovedu si představit lepší album, než jaké nahrály sestry hned v několika zemích najednou. Je to pokračování práce, vývoj, který je soustředěn na to podstatné. Cocorosie nepotřebují experimenty, aby vyjádřily důležité sdělení. Nemusí se v experimentu hledat, ony se v něm našly už od začátku. Nebudu zde hovořit o jednotlivých skladbách, protože nic o sobě nemůže vypovědět víc, než sestry samy.