Když v současné době procházím po špičkách okolo zarputile diskutujících, jestli je lepší PS3, nebo Xbox 360, konzole nebo PC, chce se mi něco říct, ale neřeknu. Zavřu pusu, vztyčený prst pomalu skloním a jdu dál. Neohlížím se. Přesto píšu článek o dojmech člověka, který si prošel hrami na PC, 8mi a 16ti bitovými konzolemi s blikající vypouklou obrazovkou, nevím už vlastně kolika bitovými konzolemi dneška (a byt stejně furt jen jeden), zkrátka PS3 připojené k velké LCD a handheldy. DSi a nyní nově zakoupené PSP.

Jestli jste někdy viděli zveřejněné prodeje konzolí oproti handheldům a divili ste se, že se takové malé krabičky tak dobře prodávají? Ono na tom něco bude. Co si myslíte, který hardware vyhraje válku o pařana (pařanku taky – zdravíme Score Girl!) budoucnosti? PC bedna od IBM, HP, MSI (dle chuti), Apple, konzole od Sony, Microsoftu? Ne, jestli má nějaké zařízení perspektivu, nejsou to ani bedýnky k televizi, PC, Mac a ani super extra moderní vymoženosti, jako je poskakování a cvičení před TV, co ale skutečně přežije, budou určitě handheldy. A možná dokonce tak, že se za pár let, či desetiletí, stanou naprosto majoritní herní platformou.

Vždyť to vidím sám na sobě. Možná se mnou nebudete souhlasit, každý to má třeba jiné, ale PS3 zapnu jen pokud na ní mám nějakou opravdu mimořádnou hru, kterou chci skutečně hrát a dohrát. Nikdy ne tak, že bych se nudil a najednou chytl ovladač, Sony bav mě! Proč? Pravděpodobně z takového zvláštního pocitu, jako by mi hraní před velkou televizí bralo energii, kterou člověk po pracovním dnu už tak má málo. Je to paradox, ale zjistil jsem, že oproti PC hraní na konzoli a před velkou televizí za hodinku max za dvě, oči se začnou klížit, chrrrrr. Ovšem u PC je zase problém v klávesnici, a té židli, která se točí stále dokola (takovou má přece každý!), a ač PC oči tolik neunaví, tělo rozhodně ano.

Takže když přijdu domů a nechce se mi zrovna cvičit na klavír, nebo něco psát, stojím před dilematem, mám si něco zahrát? Vlevo PC, Vpravo PS3 a na stolku u postele se vedle sebe krčí DSičko a nyní PSP, dva kamarádi… A zase to vyhrál jeden / jedna z nich! Snad to není jen můj dojem, ale řekl bych, že současný styl hraní, PC a konzolí zvážněl a zmohutněl, nakynul a přibral na váze. Kdežto chytnout si do ruky jednu z malých konzolek, hrát si zábavnou hru s tak geniálním ovládáním, jako je dotyková obrazovka a stylus, a nebo jen vzít si do ruky něco malého, co má na pár centimetrech to, co měla PS2 před pár lety v černě natřeném radiátoru. Zkrátka, je to taková pohoda, a opravdu zábava a relax, který jsem zažíval, když jsem s hrami začínal, (a nemělo by to tak být?)

až si kolikrát říkám,

zapnu vlastně tu PS3 a herní PC ještě někdy?

Celý článek...