MDK! ODT! Ne ne, vedle jak ta jedle. ZPC! Nebo taky Zero Population Count. Retro rubrika se nám tu zasekla na začátku května a právě teď je ten pravý čas ji vytáhnout na kolbiště, kde už jistě čeká spousta z vás na to, jak si tento nový hříšník povede, jestli ho stihne rychlá poprava nebo naopak na něj začneme házet vavříny.

Kosmická rakev spadne z vesmíru do Ruska, ale neudělá bum… protože z ní vyleze někdo, kdo silně připomíná Rasputina. Hra se odehrává v budoucnosti, takže to může být klidně jeho potomek, ale kdoví. Každopádně, věc se má tak, že chlápek s plnovousem cestuje skrze potrubní výtahy po planetě a když vidí, že planeta vzala za své, a že nic není tak, jak si představoval, pořádně se naštve a začne bojovat.

ZPC má víceméně zdařilou komiksovou grafiku a pokud se nemýlím, jde o cel-shading způsob, který používá například také střílečka XIII (ta vyšla o sedm let později). Ačkoliv vypadá velice stylově, svým vizuálem asi nikoho neohromí – přece jen ostatní hry z téhož roku, jako je Duke Nukem a Quake, jsou někde úplně jinde. A to bude asi ten důvod, proč jste o ZPC nikdy neslyšeli. Známější hry ji zadupaly do země, protože šly s dobou.

První okamžiky s hrou jsou spíše matoucí. Před vámi je dvůr s několika nepřátely a z jedné strany na druhou chodí i nějaký ten chlapík, který vypadá na neškodné NPC. Jen jeden nepřítel čeká u zdi a ostatní se plazí po zemi. Jelikož není jiné možnosti jak hru ovládat, než klávesnicí, na plazícího se nepřítele je tak obtížnější mířit, než do stojícího na vlastních nohách. A pak ten arsenál zbraní, ten mě vyloženě zaskočil. Rukou se střílí a puškou se mlátí. Originalita za každou cenu? Tak to může na začátku působit, ale jen do chvíle, kdy naleznete první náboje.

Pochvaloval jsem si „topnotch“ old schoolovou hratelnost, která se dá přirovnat asi nejlépe k Doomu nebo k Heretiku. V boji máte na paměti, že na vzdálené nepřátele posíláte vzdušné koule a ty poblíž mlátíte hlava nehlava puškou (dokud nezískáte náboje), a hlavně: nesmíte být svému nepříteli zády, jinak jde slušnou rychlostí krev z vašeho srdce do prostoru okolo vás a to není dobré. Aby hra zase nebyla moc těžká, přidali do ní autoři nápoje s krví, kterou do vašeho srdce dostanete snadno a rychle, a ty se objeví pokaždé, kdy ztlučete vašeho nepřítele. Větší zástupy nepřátel pak jdou skolit velice snadno nabitou puškou anebo raketometem. Musím dodat, že střelba je tu velmi slušná – máte při ní skvělý pocit. I z tohoto důvodu by mě nepřekvapilo kdyby se hra dříve nebo později objevila na službě PSN, či XBLA v rámci retro návratů.

ZPC je zábavnou hrou i v roce 2010, kdy už spousta retro her ať už z jednoho nebo druhého důvodu zkrátka neobstojí. Se zajímavou vizuální složkou a bezchybným ač jednoduchým ovládáním se klidně může vrátit mezi hráče jako znovuobjevená arkádová oddechovka. Mimochodem, její tvůrci Zombie Studios mají na triku nejlepší díl série Zork, úchylnou survival hru Saw a ještě úchylnější pokračování Saw II, které vychází letos.