Stále hraju Siren Blood Curse a jsem v nějaké deváté kapitole. Teď jsem si ale všiml, že na disku se také povaluje video s „jak se dělala Sirena BC“. Popravdě, co jsem viděl, mě úplně šokovalo. Hned to vysvětlím. Ze záběrů evropských, nebo spíš našich studíí, co je vídáme v TV, nebo herních pořadech, vždycky vidíme kanceláře, pár počítačů a u nich sedící týpky, co něco programují, vytváří grafiku, levely, a tak podobně. Ale co sem viděl zde, to mi zatím hlava nebere.

Vždycky jsem si myslel, že vytvářet 3D hru, a jakože minimálně devadesát procent dnešních AAA her je přeci 3D, že se to všechno odehrává na počítači. Maximálně pro pohyb postaviček se využije technologie snímaní pohybu – motion capture, kde roli herec nejprve předehraje, a posléze se pohyb v počítači upraví. Pak jsem si říkal, že se třeba nafotí textury, materiály, nebo že asi existují i profesionální sborníky takových materiálů pro vývojáře her. Ale prostě, co sem viděl před chvilkou u japonských vývojářů Siren Blood Curse. – To je hustý.

Ve snu by mě třeba nenapadlo, že prostředí celé Sireny, japonské vesničky a okolí skutečně existuje. Že jen krajiny a vesnice vývojáři nafotili 50 000 fotek. Že přesně co je ve hře, tam fakt někde v tom Japonsku stojí. Stejné uličky, stejná rýžová pole, stejné barabizny. OK, ostatně, to ještě může být, prostě se vývojáři inspirují skutečným prostředím, vždyť je to vlastně logické, aby hra byla autentičtější. Pak ale nechápu, že interiéry budov, s malými pididetajly, co leží na stole, co se válí po podlaze, co visí na stěně, to tam všechno vytvořili, ve skutečnosti! Jakoby točili film, ale přitom ta hra je přeci 3D, nic z toho skutečného tam není, je to jen obdoba reality, virtuální prostor. Já tím nechci říct, že stvořit hru bez toho, aby se celé prostředí vymodelovalo v reálu, je vlastně lepší, protože k čemu to je? Já to naopak bezmezně obdivuju, i když to popravdě teď moc nechápu.

Stejně jako herce. Že někdo odehraje pohyby postaviček, je jasné, ale oni tam mají opravdu skutečné herce, ty postavičky vytvořili na chlup podle originálů, krásná japonka, čarodějnice, co vypadá jako Jewel Kilcher, malá copatá holčička, atd… Koukám jak blázen, že všechny postavy, co znám z hry, tam v dokumentu se baví, mluví, a sou to prostě oni. A navíc v opravdových kostýmech, tak jak jsou ve hře. Zdravotní sestra, přesně se zombie upraveným obličejem, s pláštěm od krve, jak tlačí invalidní vozík…

Mám z toho takový ten pocit, jako když se obdivujete úžasným nádherně ručně kresleným artworkům a 3D hra už nevypadá tak hezky. Je pěkná, ale už nemá to osobité kouzlo, jako kresba. No a tady je to přesně tak, všechno se vytvořilo do detajlu, že by se Sirena dala natočit jako klasický film, a přece v té hře nic z reality není, všechno je 3D, všechno.

Nechápu.

Každopádně spolupracovat na tvorbě takové hry musí být úžasná práce. Je to jako točit film a přitom vytvářet počítačovou hru. Když jsem psal o hrách, které se přibližují filmům, ještě jsem ani netušil, jak moc to odpovídá i jejich tvorbě. Nevím, jestli je tohle zrovna specialita japonského studia, co dělalo na Sireně, ale podle toho dokumentu by vypadalo, že počítačová hra je skoro ještě další úroveň klasického filmu. Já vím, že není, ale co když to tak jednou bude? Když už se hry i jako film vytváří?

Celý článek...