Jdu si takhle koupit do papírnictví (kde je částečně i hračkářství) balík papírů do tiskárny a naskytl sem mi pohled na něco, co bere asi spousta lidí jako normální a běžnou věc, ovšem já se nad tím pozastavil. Patří zbraně do rukou malým dětem?

A co šlo: stál jsem frontu u pokladny a přede mnou byla maminka s malým dítětem – klukem, který ještě ani neuměl mluvit. Jen něco huhlal a sotva se udržel na nohou. Prodavačka u pultu rozbalovala neuvěřitelně přesnou repliku samopalu MPT-9K (viz úvodní obrázek). Rozbalovala to pro malého, ať si to vyzkouší. Replika byla na baterky, takže při zmáčknutí kohoutku vydávala zbraň poměrně realistický zvuk střelby.

Maminka hned koukla na klučinu, kterému se po předváděcí střelbě rozsvítily oči nadšením a začala „To je co? No panečku. Chceš si to taky zkusit? Zkus si to, jestli ti to půjde.“ Prodavačka ochotně podala repliku malému, který to sotva udržel těmi malými prstíčky. Šlo mu to. Ihned zaujal bojové postavení a začal střílet. Maminka ho chválila a ještě ho hecovala „No vídíš jak ti to jde, ty si ale šikovný! Bum bum prásk!“. Prodavačka se mile smála a všichni byli šťastní.

Najednou se malý otočil na mě, zamířil mi na hlavu a začal střílet. Maminka ho začala povzbuzovat „No šup, zastřel tady pána! No podívejme, ty jsi ale šikovný voják“. Nadějného vojáka neodradila ani má kamenná tvář. Zkusil jsem tedy zastrašující výraz č. 1 – Kratose. Malý se nezalekl a zřejmě to pochopil tak, že se snažím hrát nějakého špatňáka, tak začal pálit s větší intezitou. Nasadil jsem tedy zastrašující výraz č. 2 – Wolverine, s nadějí, že si malý nasere strachy do kalhot. Kupodivu ani to nezabralo. Naštěstí do obchodu přišel nový zákazník a zvonek na dveřích budoucího soldáta ihned upozornil na novou, nic netušící oběť. Chudák starý pán. Zaplatil jsem, sedl do auta a jel domů.

I když mám do nějakého případného rodičovství ještě daleko, někde vzadu v hlavě mi zablikalo výstražné světlo – patří takové hračky do rukou dětem? Navíc tak malým, které ještě ani neumí mluvit? Už od tak nízkého věku se učí jak fungují zbraně, že se s tím střílí lidi a že to je vlastně zábava. Taky by mě zajímalo kde viděl ty vojenské postoje. Jednou na mě střílel vestoje, podruhé v pokleku. A vždycky se jakoby díval přes mířidla. A mířil zásadně na hlavu. To mě docela vyděsilo. A maminka ho v tom ještě podporuje. Nemělo by být na takovéhle hračky nějaké věkové omezení? Proč se vůbec takové hračky prodávají? Nějakého panáčka vojáčka ještě pochopím, ale přesnou repliku zbraně i se zvukem střelby? Kam ten svět spěje…

Celý článek...