linkin park: the hunting party

Sextet pojmenovaný podle parku a internetové domény vyprodukoval po dvou letech nové album. A vůbec jsme dostali slib, že nová alba budou chlapci vydávat častěji než dřív a tak doufejme, že nás od dalšího počinu nedělí víc jak dva roky. Protože The Hunting Party se povedlo a není to mlácení suchých not stále stejnou kytarou.

Pánové si dali za cíl mít novou desku dravější. Ne nutně drsnější směrem metal, ale svižnější a plnou energie. Z toho vznikl i název alba The Hunting Party a název jejich nadcházející šňůry koncertů: Carnivores Tour. A co si vytyčili se jim podle mě povedlo. Ostatně už při spuštění alba na váš vyletí zběsilý Chesterův křik takovým tempem, až jsem se lekl jestli jsem náhodou nezapnul nějaké jiné album. Zbytek desky už ale surovost Keys To The Kingdom nekopíruje.

Dravostí a energií by jí mohla konkurovat snad jen ostrá War, ale nemyslete si, že zbytek desky jsou ploužáky. Linkinům tentokrát podalo pomocnou ruku mnohem více umělců, než je na poměry LP zvykem, minimálně co do klasických studiových alb. V roli „feat.“ tady vystupují rapper Rakim (Guilty All The Same), kytarista a zpěvák Helmet Page Hamilton (All For Nothing), nebo třeba Daron Malakian ze System of a Down (Rebellion). A neztratí se ani Tom Morello z Rage Against the Machine (Drawbar).

Velké množství featů není ke škodě věci a osobně považuju All For Nothing za jednu z nejpovedenějších skladeb Linkin Park za poslední dobu. Na The Hunting Party je ale nejlepší to, že jde zase o něco trošku jiného. Duch Linkin Park tam pořád je a na všechny kreativní kreace dohlíží, ale dovolil chlapcům povolit obojek dál, než je zvykem. Sklaní fanoušky, kteří „zakrněli“ u Hybrid Theory to (opět) nepotěší, ale já jsem rád. Nu-metal byl skvělý v devadesátkách. Za zmínku stojí určitě ještě Wastelands, Until it`s Gone a Final Masquerade. A vlastně i zbytek songů, žádný vyloženě slabý tam není.

A vůbec, já nechci aby se jakákoliv kapela držela jen zuby nehty pořád stejného stylu a ani trošku neexperimentovala. Schválně jsem se po několika dnech poslouchání The Hunting Party zkusil zaposlouchat do Thousand Suns a Living Things a rozdíl tam je znatelný. Jak v tempu a stylu, tak i v oné dravosti. Příjemná je i téměř absence rapování. Shinoda si sem tam urapne, ale spíš pozpěvuje a hraje na kytaru – vokály jsou pak na Chesterovi, kterému ty živé koncerty nezávidím.

Za mě teda dobrý. S The Hunting Party jsem spokojený až až. Zkuste dát novému albu šanci, i když jste Linkin Park třeba někdy v minulosti odepsali. Tohle je zase něco o fous jiného a kdo ví, třeba vám zrovna tohle padne do noty víc, než některé z předchozích alb.

The Hunting Party najdete na Google Play a iTunes.