Když milovníci hudby chcou poznat něco jinýho než různý lidově-líbivý sračky vokupující špičky hitparád komerčních rádií, neni pro ně problém vybrat si slušnou mjuziku z široký nezávislý scény. Když milovníci filmů maj zrovna chuť na trochu jinou produkci než je k vidění v sálech multikin, vyberou si zboží rovněž z široký nezávislý scény. Náročný hráči jsou na tom hůř. Prozatim totiž neexistuje plnohodnotná alternativa k mainstreamový produkci.

Mainstreamový věci jsou vobecně mrchy zrádný. Tak nějak ze svý podstaty bezostyšně cílej na co nejširší vrstvu zákazníků. Dyk to známe – přitroublý rádia do zblbnutí vopakující aktuální hit, pseudonoviny typu Blesk, nablejskaný akční hry ideově stavící na 16 let starym konceptu Wolfensteina 3D. Ne snad že bych to hrotil, i takhle se daj vydělávat velký peníze, jelikož lidi kupodivu tu jmenovanou produkci chtěj. Jinak by to neneslo takový peníze. Ha. V pořádku, tak to ve světě kapitalismu chodí. Mám-li se bavit vo hrách, tak stejně se jich drtivá většina dělá čistě za účelem ze zisku. A to vlastně taky ničemu nevadí.

Problém je v tom, že současnej vývoj AAA titulů je tak nákladnej a personálně náročnej, že jenom několika málo „magorům“ se poštěstí tvořit hry s prvořadym cílem udělat parádní titul a jen tak mimochodem, aby se neřeklo, vydělat i nějaký peníze. Jinak bejvá vše podřízeno snaze trefit se do vkusu mas. Do vkusu průměrnýho člověka. Takovejch lidí je přirozeně nejvíc. V pořádku.

Jenže já nechci hrát po stopadesátý nějakou generickou akční mlátičku, do který by svěží nápady přines i senilní papoušek-alkoholik. Němej papoušek. Jenže kolik firem je vochotnejch zaplatit vývoj her jako jsou Portal, ICO nebo Shadow of the Colossus? Vývoj her na špičkový audiovizální úrovni, s nevídanou atmosférou, který ale nejsou pokračovánim zavedenejch sérií ani nestavěj na žádný licenci?

A je tu další problém. Ne že by nezávislá videoherní scéna byla zanedbatelná, ale jen velmi zřídka má vůbec šanci konkurovat skutečně dobrejm komerčním hrám (vypsanejm výše). Dá se najít docela dost úžasně hratelnejch hříček (de Blob, Audiosurf, Crayon physics mě tak z hlavy napadá), který jsou však vobsahově prázdný (myšleno příběh + atmosféra). Pro vyprávění parádního, pohlcujícího příběhu skrz interaktivní médium je dost důležitý mít pořešenou technologickou část díla. Postavy můžou bejt sebelíp napsaný, ale když budou tvořeny jen pár pixely, nikdy na člověka plnohodnotně nezapůsoběj. Kdepak hry, to je zajímavá umělecká disciplína. Knihy, filmy ani hudba neklade takový nároky na dokonalý zvládnutí technologie. Jinak řečeno, zatimco knihu může stvořit každej blbec – prostě si sedne ke stroji/počítači a píše – hru musíte postavit v první řadě na funkční technologii. Pak vymyslet příběh, hratelnost, „nakreslit“ grafiku.. udělat zvuky. Hra, to je v podstatě kombinace knihy, filmu, hudby a to vše je celý vokořeněný interaktivitou. Neni to lehký dělat hry.

Zatimco dělat v rámci všech pokřivenejch mezí rozumnou alternativu třeba k tradičním herním magazínům neni tak složitý. Prostě se daj dohromady lidi, použijou už existující nástroje k publikování svejch canců a jedou. Žádnej problém. Tvorba her je voproti tomu daleko, daleko víc elitářská záležitost, chyběj holt solidní univerzální nástroje, pomocí kterejch by svoji hru mohl stvořit i člověk-neprogramátor. Proto neni indie-scéna ještě tak vyspělá, což je i důvod, proč maj „některý“ (ehm) hráči tendenci tepat do většinový herní produkce. Sem a tam se v ní totiž vobjeví skutečnej skvost. Bohužel to nebejvá často.

Celý článek...