Pavel Dobrovský nás ve své úvaze na hrej.cz naučil nové slovo http://www.hrej.cz/clanky/komentar/zabijeni-casu/ Prokrastinace (odkládání povinností děláním blbostí). A já si říkám prokristapána! Kdysi jsem snad na bludrově blogu četl názor, že hry by se měly z hráčské etikety obhajovat před neznalou veřejností už jen proto, že my s tím máme zkušenost, a oni se vyjadřují k něčemu (hlavně když je haní), čemu až tak nerozumí. Lidé vždycky zavrhují to, čemu nerozumí, to je známá věc. Ale prokrastinaci, nesmí se to přehánět!

Měla by tu být jakási hráčská etiketa a pak by tu měla být ještě záležitost zdravého rozumu. A psát článek, který by odporoval té druhé věci s prominutím zavání tak,… až to zavání. Neměli bychom se dostat v obhajobě her do fáze, že si začneme vymýšlet argumenty jen proto, že se nám hodí do krámu. To je stejné, jako když někdo hraje hry, protože ho prostě baví, ale zároveň si nachází další důvody, kterými si ospravedlňuje čas trávený pouze u počítače (konzole). Hele! Vždyť ono mi to cvičí reflexy, naučím se Anglicky (jak dobře?). To sou prostě všechno hlouposti, které si začneme stavit nad zábavu právě proto, že cítíme, jak s hrami zabíjíme čas na úkor ostatních věcí.

Ano, jsem hráč počítačových her, miluju hry, vyrůstal jsem na nich, pořád je hraju a mám je rád, ale nebudu si nalhávat, že se skvělou zábavou hry nepřináší i špatné věci, kterých bychom se měli vyvarovat. A vyvarujeme se jich jedině, pokud o nich budeme otevřeně mluvit a pokud se o nich budeme dozvídat i např. z herních médií. Připadá mi nezodpovědné tak urputně zastávat pozici „hráčství“, hledat si důvody, proč je hraní dobré, nebo z nějakého argumentu nezávadné. Je pravda, že na jedné straně na hry útočí media, ale řekněme si upřímně? Nemají v některých věcech pravdu? Z části ano. A ta pravda například je, že hry jsou zábava, s kterou by se to nemělo přehánět, a hlavně o to víc, že hry jsou tak chytlavé. Protože jakmile to přeženeme, začneme je zneužívat právě jako výmluvu, ještě si zahraju, ještě, a ještě, abych oddálil důležité věci, které se musí udělat.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že na mě takhle hry působily, když jsem dělal maturitu. Ve škole jsem měl vždy poměrně dobré známky a moc jsem se neučil, takže mi na hry vždycky zbylo spousta času. Jakmile ale přišla maturita, tři měsíce předtím jsem si říkal, začnu se učit. Otevřu knížku a ….. Co kdybych si zahrál jenom tohle, jenom chvilku…. Hodina, dvě, tři, a takhle každý den. Dva měsíce do maturit, měsíc, mám pokračovat?

Ne, jedna z kritik her je ta, že se hráči díky nim stávají omezenými, jsou příliš zaujatí tou jednou věcí…. Nebuďme takoví, začněme brát hry jako dobrou zábavu a dobrý koníček právě tím, že je budeme brát s nadhledem a podle zdravého rozumu je i kritizovat. Pokud nebudeme rozumně uvažovat nad kritikou toho, co máme rádi, vždycky tu budou hry takové, jak je vidí neznalá veřejnost.

Celý článek...