Kolikrát se člověku stane, že dřepí na sedadle a s nablblym úsměvem v ksichtě dokola opakuje větu „Wow, tak to jsem ještě neviděl, fakt ne. Masakr.“? A ne,nebavim se vo konzumaci psychotropních látek, ale vo prostym sledování dění, prostý konzumaci zábavy. A tu já konzumuju často a rád, to jo.Ale to páteční pátý semifinále mezi Slavií a Plzní..to jsem fakt ještě nezažil – učiněný vraždění neviňátek a kardiaků!Ty se přeci jen nevražděj každej den, že.

Však za těch circa 10 let co se hokeji nějakym způsobem věnuju jsem neviděl zápas, kterej by v sobě měl všechno dobrý hokejový. Kterej by tolik rozpumpoval člověčí srdce a hejbal emocema jak na houpačce. Všichni jste viděli Forresta Gumpa a asi všichni jste se střídavě chechtali, se zatajenym dechem sledovali dění a nakonec byli dojati. Cha.

Jo, tak ten zápas, po kterym si Slavia vysloužila postup do finále po samostatnejch nájezdech a výsledku 6:5, tak přesně tohle obsahoval. Totální extázi a pohodu po gólu na 4:1 pro domácí („Huehé, to už v klídku doděláme, těšíme se na finále,“), neuvěřitelnou zápletku po vyrovnání Plzně na 4:4, z toho jednu branku si domácí dali sami (to jsem taky ještě neviděl), bitku.. A taky bylo k vidění další galapředstavení v současnosti nejlepšího hráče ligy, Bednáře, jenž zaznamenal hattrick. Po jeho zásahu na 5:4 jsem zkrátka musel smeknout svůj legendární pivní zátko-klobouk. I proto, že si už poněkolikátý v sérii povodil nejlepší útok (Bednář, ne můj klobouk) Plzně, a to sice Strakovce. Aneb další souboj titánů. Vpravdě kolosální. Kapitán Plzně Straka vyrovnává vteřinu před koncem! V momentě, kdy půlka haly začíná slavit, když ještě před 5 vteřinama vypadala situace pro hosty značně nepříznivě, dostává na pravym kruhu přihrávku a zkušeně zavěšuje. Připadal jsem si, jako kdybych tu situaci sledoval se zapnutym bullet-timem, srdce nebylo daleko od zástavy.. ale přežil jsem. Po tomhle přežiju všechno.

Přestávka před prodlouženim byla vyplněna erudovanym rozborem zápasu s kolegou a neustálym ujišťovánim, že něco takovýho jsme ještě neviděli. Masakr, nicméně přenádhernej. Potřebuju panáka. Nemám, kupodivu. Trochu pomáhaj dva dny prošlý gumový medvídci. To už nějak dokopem.

Při následnym průběhu prodloužení bych však musel těch medvědů na uklidnění sežrat tak tři pytle, abych docílil požadovanýho efektu. Hned v první minutě může soupeř ukončit zápas při šanci Vostřáka, na druhý straně Bednář jede sám na branku.. 69% haly stojí, nedejchá.. blafák do bekhendu. tyč! Tep mám na 210 úderech za minutu a nekončíme.. minutu před koncem nastavení se navíc Slavia úspěšně brání oslabení 3 proti 4. Nájezdy, štastná to loterie, už nějak dopadnou. Každopádně ryspekt voběma mančaftům. Že Slavii posílá do finále syn trenéra Růžičky, to je jenom dokonalý vyústění dokonalýho zážitku. Wow.

Dokonale extatickýho zážitku, nutno dodat. Kdo by to vod desítky chlapů, co se po ledě honí za kouskem gumy čekal? Vlastně proč se divit? Že jednoduchý pravidla dokážou vytvořit pohlcující dění, to přece známe z těch naších elektronickejch her, hlavně akčních. No tak panák chodí po vymezenym území a snaží se do křížku na obrazovce zacílit vostatní směsky polygonů. Kultura kriplů? No a? Hlavně že je to zábava. Neni nutný pořád jenom vymejšlet dokonale zapeklitý a zašmodrchaný detektívní příběhy, protože život a náhoda tohle, zdá se, dokáže z na pohled jednoduchejch pravidel vyrobit sám. To už začínám příliš kecat. Nějakej strhující závěr si můžete vytvořit sami. Třeba že je zajímavý, jak v dnešní přetechnizovaný a přesofistikovaný době dokáže bombasticky a adrenalinově působit přes sto let stará hra s klackama, ledem a gumou. Třeba. Nebo že jenom poserové se vzdávaj a nebojujou až do konce. Jak je libo. A nebo se prostě těšte na špičkovej finálovej hokej. Bude legrace.