V herní historii jsme tu měli celou řadu her, které bychom mohli považovat za “dospělé”, ale skutečně tomu bylo tak? Pokud jste už dohráli nové dílko Davida Cage - Heavy Rain, možná Vás stejně jako mě napadlo: Není Heavy Rain opravdu tou revolucí? Na kterou jsme všichni čekali?V čem?
Když si vezmete např. Fallout 3. Svým námětem postapokalyptického světa a hry o přežití jistě dospělá hra, ale co je nakonec dospělého na ustřelování končetin mutantům? Což provádíte prakticky valnou část hry? Jasně, pro děti to zrovna není... Ale kdo z vás každé ráno vstane, vyjde z domu a po cestě do práce si odstřelí pár hlav? V čem spočívá dospělost? Nejde o to nebát se úkonů, které provádíme každý den?
Počítačové hry (a právě až David Cage nám to stoprocentně dokázal) nemusí na diváka působit tak hekticky jako film, aby divák/hráč měl pocit, že se stále něco děje a příběh se posouvá kupředu. Hry jsou v tomto ohledu realističtější, protože se jich opravdu účastníme. To si doteď málo kdo uvědomil, a pokud? Bál se toho stoprocentně využít, co by na to hráči řekli? A tak se v Heavy Rain probouzíte jako každý den v posteli, analogovou páčkou vstanete a jdete si vyčistit zuby, a čištění opravdu provádíte pohybem sixaxisu, nejdřív doleva a doprava, pak nahoru a dolu, nakonec vypláchnout a dojít si na záchod…
Pokud se nad tím zamyslíte, dojde vám, že hra je z podstatné části postavená prakticky na scénách a úkonech, které se v jiných hrách (pochopitelně i adventurách) dosud přeskakovaly, či promítaly jako nehratelné video sekvence. Heavy Rain je sice akční thriller jak má být, detektivka, nesnaží se být realistickým simulátorem života, ale o čem Cage vždy hovořil, jako o emocích, dosud nevídaném vztahu a vazby hráče na postavy, jejich prožité starosti, touhy, strachy, zde už mají smysl nejen divácky atraktivní scény, ale i ty úplně nejobyčejněší, protože na nás emočně působí.
Už v první části hry, kdy se seznámíte s Ethanem, sžijete se s ním tak, jak by se vám to nepodařilo v žádné další hře od začátku do konce. Procházíte se barákem a cítíte se jako doma, protože od první chvíle, kdy Ethan otevřel oči, děláte s ním vše, co byste dělali na jeho místě. Vstanete, jdete do kuchyně si něco zobnout a jelikož jste architekt, sednete do své pracovny a rýsujete návrh, pěkně jednu čaru za druhou. Až přijedou děti, budete si s nimi hrát na zahradě a až vaše žena zavolá k obědu, půjdete se podívat po druhém synovi, u stolu přece musí být všichni.
David Cage byl vždy mým oblíbeným tvůrcem her, ale až s Heavy Rain jej považuji za genia. Pokud budete brát Heavy Rain jako hru, u které se chcete v první řadě bavit? Mine vás, ani nevíte jak… Když ale bez předsudků na sebe necháte působit novou formu zprostředkovaného zážitku, zjistíte, že se zde událo něco velkého. Heavy Rain je přelom ve světě videoher, není to ani klasická hra, ani interaktivní film, ani film jako takový. Je to vše dohromady a zároveň nový směr.
Nebojí se být bez špetky humoru vážný, zajímavý, i úplně obyčejný.
Stojíme na začátku éry dospělých her…
15 komentářů: