neděle, 21. června 2009

The Real Ghostbusters

Když vám někdo položí otázku "Co definuje osmdesátá léta?", co mu na to odpovíte? Krom blbé módy a divných účesů vás prostě musí napadnout filmy, které se v té době produkovaly. Ty měly totiž svoje kouzlo a ne nadarmo se říká, že filmy z osmdesátých let byly nejlepší - stejně jako hudba. K těm nejlepším z nejlepších patří dozajista Krotitelé duchů, film děsivý, ale zároveň taky hodně legrační a vůbec naprosto neuvěřitelný! Zná ho určitě každý, ale už méně lidí ví o jeho animované podobě, která vznikla mezi prvním a druhým celovečerním filmem. A jelikož herní Ghostbusteři teď útočí na naše velké obrazovky, je ten správný čas o ní něco napsat.

Seriál The Real Ghostbusters z roku 1986 volně navazuje na o dva roky starší celovečerní snímek, a tím volně je myšleno to, že ani tak nenavazuje, jako spíš, že tu prostě jsou naši známí krotitelé, kteří už mají nějaké to vymetení duchařského doupěte za sebou. Tím pádem odpadlo zbytečné vysvětlování "kdo, co, jak a proč" a seriál tak naše hrdiny už od prvního dílu vrhá rovnou do akce. Někde straší a krotitelé tak musí duchy opět s pomocí svých blasterů sundat ze vzduchu a polapit je do malého topinkovače, který se na pokyn otevře, vsákne oslabené nadpřirozeno a jako pokaždé je jako příští stanice čeká kontejner - duchařské vězení, odkud není úniku.

Pod animovaným seriálem si možná (malá) část z vás představí, že jde o podívanou určenou výhradně dětem. To je částečně pravda - seriál určitě potěší nejedno dítko, a to především svojí srozumitelností a jednoduchostí. Jenže, ruku na srdce, takoví jsou i ti filmoví Krotitelé. Ačkoliv je třeba poznamenat, že i tu filmovou jednoduchost tady tvůrci ještě zjednodušili a nebudete daleko, když po pár minutách uznáte, že jde o retardovanou verzi Krotitelů duchů. Postavy se nechovají úplně přirozeně, trochu pomaleji jim to myslí a některým (Peter Venkman) to jde poznat i na jejich řeči.

"Ruce pryč, do toho přece nepůjdu." Řeknu vám rovnou, že to byste udělali obrovskou chybu! Zatím mám dosledováno něco okolo deseti dílů z první sezóny a jsem nadmíru spokojený. Koukám, jak je možné, že jsem se na něj nepodíval už dřív. Trochu připomíná Masku a řekl bych, že... ne, teď by to nebylo asi moc spravedlivé, kdybych dělal nějaká srovnání. Zkrátka pokud holdujete původním dvěma filmům, není šance, že by se vám The Real Ghostbusters nelíbili.

Teď dodatečně jsem zjistil, že se na scénáři podíleli herci z celovečerních Ghost Busters, tedy Dan Aykroid a Harold Ramis. Ani jeden z nich (tedy ani Bill Muray) žádnou postavu nenamlouvá, ale až uslyšíte hlasy nových dabérů, určitě uznáte, že jejich dosazení byla správná volba. Opravdu skvěle pasují na postavy: Peter Venkman zní, jako kdyby byl retardovaný (v dobrém smyslu slova), hlas Egona Spenglera se musí slyšet, jeho hloubku byste se ještě dlouho marně pokoušeli změřit, Raymonda Stantze určitě dabuje někdo, kdo má na svědomí hlas jedné z Želv Ninja a Winston Zeddemore zní tak, jak byste si představovali, čili perfektní cast.

"Tak koho zavoláte?!" Eheh. Každý je zná z obrazovky. I malé dítko ví, koho zavolat, když se ve skříni otevře portál s Boogaymanem uvnitř. Ghostbusters! Pro pořádek si je představme.

První na řadu nepřichází nikdo jiný, než Dr. Peter Venkman, zatím ještě neohlášený laureát Nobelovy ceny za... za všechno. Mozek, srdce a hlas krotitelů, bez kterého by šly akcie Ghost Busters brzy jistě do červených čísel. Taky navíc týmu zvyšuje sexuální charisma (což se vždy hodí), které se s jeho přítomností dostává, i když jen tak tak, pár čísel nad nulu. Bez něj byste si jen těžko mohli představit funkční ghostbusteří tým. Jeho týmová přezdívka je "ten fešák".


Za ním tiše kráčí Dr. Egon Spengler, vynálezce a největší mozek skupiny, bez kterého by duchové brzy převzali vládu nad světem. Vždyť na jeho rovnicích a výpočtech vzniklo veškeré vybavení na lovení duchů. Díky jeho obezřetnosti a schopnosti usměrnit ostatní členy týmu správným směrem ještě nemuseli shánět nového ghostbustera do skupiny - aby nahradil mrtvého člena. Kolegové mu už jen proto, že o žádnou přezdívku nestojí, neřeknou jinak, než jeho druhým křestním jménem - Egon, to první je jen tak pro vaši informaci Albert.

A už je tu Raymond Stantz, který právě dětem ukazuje, jak pulsní blaster vlastně funguje: odjistíte takhle, zamíříte na toho, kdo má umřít a už jen mačkáte kohoutek. Dětem se to líbí. Ne nadarmo se o Rayovi říká, že je srandistou skupiny. Na tuto pozici ho pasovalo jeho stále živé dětské já a až na to, že spí s medvídkem v posteli, je jinak úplně normální. Peter Venkman to prý může dosvědčit. Vždy, když je Raymond nablízku, z povinnosti lovit duchy se stává nenucená volná zábava, ze které si můžete klidně odejít na pizzu a pak se podle vašeho rozvrhu vrátit a dokončit rozdělanou prácičku. Nedivte se proto, že si vysloužil přezdívku "úsměv krotitelů".


Ten černý vzadu je Winston Zeddemore, patří ke ghostbusterům a svoji práci odvádí na výbornou. Jeho přezdívka je "čtvrtý paprsek", avšak po práci mu neřekne nikdo jinak, než Token.

"Pozor! Je tu s námi zelený a pořádně slizký duch! Dámy a pánové, ghostbusteři nám teď asi předvedou malou ukázku ze svého umění."


"To je jen Slimer!", ubezpečuje svoje blízké okolí Ray, zatímco si dává do úst trojúhelník olejem správně nasáklé sýrové pizzy. Ti opodál, stále v panice a nevědomosti o úmyslech monstra, stojí zkameněle na místě a čekají na reakci ghostbusterů, která však nepřichází. Zelené slizké monstrum se právě dalo do jídla. Nechutně přežvykuje své první oběti (!) - sýrové extravelké jednohubky, které pro krotitele ukuchtila Janine Melnitzová, jejich navždy oddaná sekretářka. Už to vychází najevo a všichni pochopili, že ten poletující zelený sliz je také členem skupiny.



Vybrané epizody první sezóny:

V úvodním příběhu naše hrdiny trochu pozlobí trojice duchů: ten nejmenší ze skupiny, tedy jejich šéf, pak jeho parťák - buďto je to transexuál anebo jde o parťačku, anebo o orangutana, a třetí je přerostlé dítě (je oděn do plenek, tak proto) - to je ten, se kterým dvojice manipuluje. V prvním díle se docela vtipně dozvíme, kde přišli autoři seriálu na název. Třem duchům se díky Slimerově nepozornosti podaří utéct z kontejnéru a v převlecích si ve městě hrají na lovce duchů (přerostlé dítě hraje ducha), což dělá PRAVÝM ghostbusterům starosti. Ztrácejí prestiž a snižují se počty těch, koho otravují duchové (ano, nedává to smysl, protože ti falešní lovci duchů ostatní duchy neloví, ale řekněme, že je to tvůrčí záměr a ne logická díra).

Čtvrtá epizoda je věnovaná malé zelené obludě, které nikdo neřekne jinak, než Slimer. Slizská je na takové jméno dost (ale to už víme z hraných filmů). Občas když ghostbusterům jde o život, Slimer je vždy na blízku, aby situaci pomohl vyřešit. Dělá to samozřejmě po svém a někdy to "po svém" vyústí v nasrání ghostb... Petera Venkmana, který je na něj alergický. Winston Zeddemore slaví narozeniny a Slimer se, jako velký mlsoun, zkrátka neovládne a sežere Winstonův oblíbený třípatrový narozeninový dort, načež Slimer sám uzná, že přestřelil a proto opouští naše hrdiny, aby se v jednom momentě nečekaně spojil s tělem zlého démona. No, a to už je úkol pro naše krotitele - musejí si ale dát pozor, aby svými blastery nerozstříleli na cucky taky svého bývalého duchařského kolegu.

Šesté dobrodružství The Boogieman Cometh vypráví o tom, jak krotitelé přijedou ke dvěma dětem, aby jim ukázali, že v jejich skříni straší jen jejich divoká představivost. Jakmile ale dojde k ukázce šatníku, stane se právě, to, co Dr. Peter Venkman nepředpokládal. Vyjde z něj hrozivý boogeyman, na kterého si vzpomene i Dr. Egon Spengler, jak mu jako dítěti chodil do jeho pokoje. Boogeyman musí zemřít! Za každou cenu, protože je to právě TEN démon, kvůli kterému se Egon stal krotitelem duchů. A hlavně jde o pomstu! Tam jde etika a morálka stranou a proto nijak dlouze nepřemýšlí o možnosti nastražit na démona past: nalákat ho na nějaké dítě. Ten Egon...

Seriál se začal vysílat v roce 1986 na americké televizní stanici ABC a byl ukončen o pět let později, po skončení sedmé sezóny. Pak ale po pár letech v roce 1997 vznikl další seriál, Extreme Ghostbusters, který se tentokrát soustředil na novou generaci duchařských vymítačů. O nich ale až zase někdy příště...

Kde se dají díly The Real Ghostbusters sehnat: nejprve zkuste svůj oblíbený torrent tracker. Pokud nedostanete žádný výsledek, nepanikařte, na internetu je samozřejmě zdrojů víc. Např. na této stránce by měl jít stáhnout přes rapidshare.

3 komentářů:

  1. Měl bys trošku krátit. Tohle už je na monitoru dost neučtitelný. Jinak filmoví Ghostbusters zas tak jednoduchoučký materiál nejsou. Kromě dost sofistikovaného humoru, který se skrývá pod nánosem pubertálních a sexuálně dvojsmyslných hlášek, pulzuje silně originální jádro a jen tak mimoděk se tu ještě plácá cosi jako satira na byrokratické temno, maloměšťácké myšlení, neochota lidí věřit bez důkazů atd. Nebudu to rozepisovat.
    Prostě kreslená verze je skutečně plytký dětský bublifuk, který možná potěší pár fanoušků, ale primárně je určen jen a jen dětem. Z předlohy, která přeci jen nějakou hloubku má (i když ne zas takovou - je to pořád primárně geniální komedie), sosá vyloženě jen zajeté a špatně chycené postavy, základní premisy a notnou dávku popularity.
    Jinými slovy - jeden díl stačil. Na tohle jsem přeci jen trochu starej. A mezi animáky už si musím trochu vybírat, abych na ně nezanevřel úplně.
    OdpovědětVymazat
  2. Ale kde, pan Krysa...Real Ghostbusters boli za mlada vyborny a nostalgia dnes nepusti a perfektni su stale... Aj ked je pravda, ze s filmom sa nedavju zrovnavat (ani v najmensom). Co sa s filmom zrovnavat da je hra, ta je mnamka vynikajuca, ale to uz je ina story.
    OdpovědětVymazat
  3. "ne nadarmo se říká, že filmy z osmdesátých let byly nejlepší - stejně jako hudba"

    Tak tohle se říká hodně nadarmo. Co je to za kravinu? Možná tak leda horory měli v osmdesátejch letech zlatý období, nebo v hudbě třeba glam rock. Ale říct to obecně? Jesus...
    OdpovědětVymazat