Jak jsem Uncharted na chuť přišel

Pokračování third-person dobrodružné akce Uncharted 2 se blíží k datu vydání a já si tak říkám: Těším se? Bude se mi dvojka po jedničce líbit? Jistě bude akčnější, dobrodružnější, hratelnější, ale bude to stát za koupi? S Uncharted mám takový zvláštní vztah. Popravdě, když jsem ji prvně viděl u kamaráda, ani se mi moc nelíbila. Napodobenina Indiana Jonese vs. Tomb Raider s příběhem jak z nějakého Rodokapsu a s hlavním hrdinou frajírkem, kterému přisluhují digitální herecké výkony na úrovni filmu Lovci pokladů. Hele, nevypadá ten kámo Nathana jako Sean Connery? A to intro! Skoro jako bych se vrátil do dob, kdy jsem jako malý (ani nevím, proč jsem to dělal) četl Bigglese, Výprava za zlatými dublony, nebo tak se to jmenovalo.

Možná, že pokud by mi Uncharted nebyl darován, ani bych si ho dodnes nezahrál. Ale stalo se. Z ničeho nic se mi Uncharted točilo v mechanice a to laciné dobrodružství, na které jsem shlížel s despektem, jsem začal hrát, a... No, co si budem nalhávat, ani po pár hodinách hraní mě příběh hledače pokladů Nathana Drakea moc nepřesvědčil. Ano, technicky to byla zdaleka nejhezčí hra, ale té pachuti lacinosti a takového pocitu, „nedokážu se s tím sžít“ jsem se nemohl zbavit.

A nebyl jsem sám, jak se záhy ukázalo v několika dalších názorech herních redaktorů, nebo bloggerů.

Uncharted jsem přesto dohrál a nakonec i přes docela trapný závěr jsem si řekl, ale jo, nebylo to tak špatné, ale ani žádná sláva? Rozhodně nic, z čeho by se měla stát ikona hraní na PS3. A přesto, co čert tomu nechtěl, právě to se stalo. Dnes po několika videích, po výstavě E3 je Uncharted 2 asi nejočekávanější hrou na PS3.

A pak to přišlo. I když už na hru dávno sedal prach ve skříni, a já si říkal, že se k ní už nikdy nevrátím, začal jsem ji hrát podruhé. Nechápu, jak je to možné, že se může dojem tak diametrálně lišit s druhým hraním? Ale najednou ta hra je mi hrozně sympatická, hltám všechny filmečky a bavím se při akčních scénách, které mi dříve přišly takové prázdné a neosobní? Jak to? Nechápu. Myslím, že nejsem člověk, který by se nechával strhnout s davem a jen kvůli tomu, jak je dvojka očekávaná, se mu jednička začala líbit? Spíš Uncharted i přes zjevnou inspiraci, jak v jiných hrách, či dobrodružných filmech, je zkrátka novou značkou, která se ve mně musela nejprve uležet, abych přes první nechutenství, po lehkou apatii, až po naprosté nadšení, se posléze prokousal ke sladké náplni toho šťavnatého a dobrého herního koláče.

Najednou mi přijde vtipné a zábavné, jak Nathan při přestřelkách a akčních scénách vzdychá, kleje a zkrátka, jak si nebere servítky, skoro jako by tím naznačoval: „Proč! Co mi to vývojáři provádíte? To si ze mě děláte srandu? Tam mě nedostanete ani náhodou! Myslíte, že jsem blázen? Néééé! Co jsem komu udělal!“ A Nathan, ten frajírek, který jakoby z oka vypadl jedné z hlavních postav seriálu Stargate Atlantis (Sheppard) se najednou stal jednou z mých nejoblíbenějších herních postav vůbec.

Ruplo mi v bedně? A pak jsem si to uvědomil... Uncharted je pokrok ve vyprávění her. Je to akční hra, která výborně využívá filmového střihu, je skvěle dabována a předehrána opravdovými herci. Má postavy, s kterými se člověk může sžít (i když mě to trvalo dlouhou dobu) a i přes zmíněnou lacinost v příběhu je to zkrátka hra, která posouvá úroveň akčních her směrem někam k těm Rodokapsům a Bigglesovi (a to je pořád pokrok!). A já si najednou začal užívat skvělou hru, na kterou jsem dříve byl možná naštvaný, že svůj potenciál proměňuje v něco tak popcornového, jako je na plátně např. ten Lovec pokladů s Nicolasem Cagem.

K Uncharted jsem si tedy svou cestičku našel a stejně jako dav se nyní těším na pokračování asi nejvíce, z připravovaných her. Těším se jak budu Nathana trápit a hnát ho do přestřelek a honiček a on mě za to bude v duchu nenávidět :). Těším se na další filmový zážitek a na novou roli, jež ztvární jedna z mých oblíbených postav ze seriálu Stargate - Claudia Black, kde hrála takovou rozvernou a srandovní partnerku nebohého doktora Jacksona, který ji dostal ve scénáři asi za trest, ale díky tomu vzniklo roztomilé hašteření mezi inteligentním, ale trochu nudným archeologem a sympatickou, ale na pěst Claudií Black. A jelikož v té roli vypadala tak přesvědčivě, že to snad ani nemusela moc hrát (se svou povahou), jsem zvědavý, jestli se Claudii do Uncharted 2 podaří vnést trochu toho osobitého humoru, který třeba nemusí sednout každému, ale mě jo :). Zkrátka na Uncharted 2 se velice těším.