Jewel Kilcher, křestním jménem diamant. O někom se říká, že má zlato v hrdle, Jewel ze svého jména tam musí mít drahokam. Jewel, řekli byste si, jaký to zvláštně zvolený pseudonym? A byli byste na pochybách? Ona se tak ale opravdu jmenuje. Je to dáma, která s kytarou vystupovala po putykách za kus žvance a bydlela v přívěsu. Narodila se na Aljašce a tam mezi divokou přírodou, na ranči, naučila se hrát a zpívat. Snad díky svému otci, ale spíš ji bavilo jen tak celé dny vysedávat u kytary a vymýšlet si fantazie.
Dnes je Jewel slavná. Ani ne tak v naší zemičce, jako v USA, kde kromě hiphopu ještě frčí staré dobré písničky, kytarovky, s trochou rocku, folku, ale i s příchutí country. Jelikož její hudba nevychází ze zafixovaného muzicírování, ale ze srdce, může si dovolit experimentovat se vším, co je jejímu srdci blízké. Natočí písničkové album, folk-rockové, r“n“b popové, country, a zase písničkové a všechny ty styly mají něco společného, mají drahokam. Snad i kdyby se rozhodla jít do balkánské dechovky, pořád by to byla ta rozpoznatelná Jewel, s medovým, silným a přesto konejšivým dětským hlasem.
S každým albem se člověk jen domýšlí, s čím Jewel přijde. Ono totiž ubývá hudebních stylů, které by nezkusila. Občas si zajódluje, napíše nekomerční folkové album, a pak o 180° otočí s písničkami, které pouštěly i u nás v Esu. Z její tvorby přišly do ČR vlastně jako jediné. Intuition a Standing Still myslím.
Je těžké si představit, jak bude vypadat další album, dokud ho neuvidíme u sebe na stole. A tak si raději nepředstavuji a čekám... A je tu. Album, které už z názvu vypovídá, že si Jewel předsevzala oslovit děti, starší děti, dospělé, rodiče a jejich rodiče, které by svým dětem Lullaby pouštěli před spaním místo pohádky. Jewel rozhodně myslí na děti, i když sama říká, že nejen na ně.
Pomalé skladby, téměř ukolébavky. Podmanivý hlas jen s kytarou a občas celou muziku podbarvující cink. Tu táhlý tón smyčce, klavír, či dvojhlas. První píseň je snovým výletem za havranem. Sny v ní ale nekončí. Přijdou i ty sladké, ale s Eurythmics nemají nic společného. Twinkle, Twinkle Little Star si Jewel dává po svém, a tu jednoduchou odrhovačku na rozpočítávání rozvádí do melodického podřimování. Po té několikrát sama sobě položí otázku, a my se na ni s radostí podíváme. A ujistíme se, že jsme opravdu na západě, i když bychom stejně tak mohli stát na zeleném vršku někde v Bavorsku a přitom ukusovat štrúdl. Jako bychom se vydávali na výlet v čase a pomalu jeli vstříc slunci s prvními osadníky. Jestli ještě děti nespíte, spěte dobře. Nebo to chcete snad Švédsky?...
…
S Lullaby se ukolébáte ke spánku a budou se vám zdát jen samé krásné sny.
Přeji Vám dobrou noc,
čtvrtek, 21. května 2009
Jewel Kilcher - Lullaby
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

9 komentářů:
Já ti nevim...mám hromadu oblíbenejch zpěvaček podobnýho typu, ale Jewel mě nikdy nijak nenadchla, a to sem to s ní upřímně zkoušel několikrát (bez nějakejch přehnanejch očekávání nebo předsudků). Možná to je tim že upřednostnuju trochu jiný texty (Pj Harvey, Sheryl Crow) ale zase mam rád i Robyn, Cat Power nebo Carol King, takže prostě hádám že si s Jewel nejsme vzájemně sympatičtí a zanechám dedukcí proč tomu tak je :-) U alba This Way sem nakonec usnul, takže na to spaní to fakt neni špatný :-)
Nápodobně. Nemá ani zajímavý hlas a nehraje ani nijak zajímavě na kytaru. Prostě je to nuda...
Jestli to nebude tím, že "lidem nedává, co po ní chtějí, ale dává jim, co ona sama chce".
Pominu-li ty podruzne veci kolem, je to pekna rozku... pani.
Vypada jak Paris Hilton :))
Jinak mam stejnej nazor jako Steven nahore... kdyz uz neco unylyho a poklidnyho, tak Cat Power...
... a samozrejme PJ Harvey 4eva!!!! :))
Nejmenuje se Klenot?
jmenuje :)
dokonalej PR článek, líp se už snad nikdo vychválit nedá a ten smutnej osud, to je doják, smrk :) Ale něco si od ní pustím, abych byl v obraze.
Děkuji ne, raději knihu.
Zkoušel jsem poslechnout několik jejích CD, ale "Lullaby" je první, o kterém uvažuju, že si nejspíš koupím v originále :-) Pro lepší poslech na HiFi :-)
Přidat komentář