Doufám, že tentokrát mi odpustíte malé odbočení od počítačových her, a to do říše hudby. Ne ale v recenzi, nebo v dojmu, ale v povídání o jedné malé holčičce z USA, která komponuje klavírní skladby už dva roky, napsala jich přes sto třicet! A svou první skladbu složila po pár měsících výuky. Emily Bear je 7 let a je to bezpochyby novodobý Mozart v dívčí podobě.Když jsem ještě učil kytaru na škole, setkal jsem se s dětmi, které byly v hudbě mimořádně nadané. Udivovaly své okolí secvičenými výstupy známých i pro zkušenější muzikanty obtížných skladeb a vždy sklízely velký potlesk. Jenže na těch dětech bylo vidět, že nemají žádné zkušenosti, vše zahrají krásně, ale bez obsahu, bez myšlenky, jen s předstíranou náladou a citem. Je to pochopitelné, protože hudba není jen pár tónu v harmonii, rytmu a ve skladbě, hudba to je svébytný jazyk, kterým můžeme beze slov vyjádřit v podstatě vše.
O to víc mě šokovalo, když jsem na internetu narazil na tehdy šestiletou holčičku, co hrála jednou jazzové standardy a spontánně přešla do melodických věcí a kombinovala je s podklady, které bych normálně řekl, že se ani do té hudby nehodí, ale pod ručičkama Emily to bylo jako zjevení. A najednou narážím na další skladby, a zjišťuji, že všechny složila ona sama, nikdo jí nepomáhal, dívám se na ni, a vím, že je tomu tak. Překrásně čitelné skladby a takové vycházející ze všeho co tu bylo, ale přitom k tomu přispívající něčím vlastním a novým. Dynamické, zajímavé, emotivní, s vnitřním nábojem, které vyloženě vypráví a sdělují svůj příběh (z velkých zkušeností, které Emily samozřejmě ještě nemůže mít). A pak vidím maličkou a roztomilou Emily, která je tvůrcem této hudby, stejně jako interpretkou a začínám věřit ve vyšší moc.
Emily Bear hrála na mnoha koncertech, sama, i s orchestrem, dokonce hrála v bílém domě před prezidentem Bushem, nebo také v televizní show v USA populární Ellen, kde samotné Ellen věnovala jednu ze svých skladeb a dojala ji až k slzám. Když se jí na komponování někdo zeptá: „Odkud se ta hudba bere? Ty jsi neuvěřitelná holčička“, zazubí se a s úsměvem odpoví: „Prostě tak, se mi to vybavilo“. Většinu skladeb složila za 10 minut, jako by jí je někdo našeptával do ouška. Tady máš malá Emily, hraj a buď geniální. Těžkou mozartovu skladbu o 49 listech se dokázala naučit nazpaměť za 40 minut. Jiným by to trvalo roky, jiní by se to nenaučili nikdy.
Při sledování malé Emily si připadám jako Saliery, který, když poprvé spatřil Mozarta, proklel Boha (tedy alespoň dle interpretace Amadea od Miloše Formana). Jak já vám rozumím, drahý pane Saliery, jenže na rozdíl od vás, já se Božímu dílu a zázraku budu jen bezmezně obdivovat...
Měl jsem v životě několik snů a pár se mi jich už splnilo. Na sny ale není nikdy pozdě a můj další je spatřit Emily Bear na vlastní oči a uši, třeba až bude větší a slavnější a bude koncertovat po celém světě, sen se mi splní...
http://www.emilybear.com/
28 komentářů: